Popírání holocaustu - sílící útok na pravdu a paměť, tak zní plný název nakladatelstvím Paseka nově vydané knihy americké autorky Deborah E. Lipstadtové. Sám originál je už staršího data - vznikl již v roce 1993 - ale ani tak neztrácí probírané téma nic na své aktuálnosti. Dovolím si teď využít příměru z obálky: popírání holocaustu má asi stejnou hodnověrnost jako tvrzení, že Země je plochá. Přesto se najde dost lidí, kteří se za jakoukoliv cenu snaží dokázat, že smrt šesti milionů Židů byla dílem mocného sionistického spiknutí, že jeho výsledkem je stát Izrael vysávající peněžně skutečné oběti války - Němce - a že válečné zločiny Spojenců byly mnohem horšího rázu, nežli zločiny nacistického Německa.

Popírači v zásadě vycházejí ze dvou směrů - jeden je směr pseudovědecký, tzv. revizionistický. Revizionisté pohlížejí na historické události zdánlivě nezaujatě a tvrdí, že přezkoumávají skutečné události a chtějí vymýtit špatné obrázky, které si lidé o nich udělali. Mezi jejich tvrzení tak patří, že první světovou válku nerozdmýchali Němci, že nacistické Německo bylo do války taktéž vtaženo okolnostmi a další bludy podobného ražení. Druhým směrem je pak samozřejmě směr extremistický - přeci jen popírání holocaustu bude vždy popřán větší sluch, nežli zastáncům názoru o plochosti Země, už jen z toho důvodu, že rasismus, potažmo antisemitismus, je v řadě jedinců hluboko zakořeněn. Ti tak raději uvěří, že se Židé dopustili obrovského spiknutí a vysávají teď nebohé německé oběti, než že se právě oni stali obětí války. Vidí jen peníze plynoucí do přeživších pozůstalých, ale už ne utrpení šesti milionů mrtvých…

Osm základních axiomů popírání nejlépe zformuloval Austin J. App - jeden z nejvýznamnějších popíračů vůbec. Čtěte a divte se, co všechno je možno vykonstruovat i s absencí jakýchkoli důkazů…

1. Plánem Říše na řešení židovského problému Německa bylo vystěhování, nikdy ne vyhlazení. Kdyby Německo chtělo vyhladit všechny Židy, nemohlo by se půl milionu vězňů koncentračních táborů podařit přežít a dostat se do Izraele, kde pobírají fantastické odškodné od Západního Německa.
2. V žádném z koncentračních táborů v Německu nebyli zplynováni absolutně žádní Židé a hromadí se doklady o tom, že žádní nebyli zplynováni ani v Osvětimi. Hitlerovy plynové komory nikdy neexistovaly. Plynová zařízení, která se nacházela v Osvětimi, byla ve skutečnosti krematoria ke spalování mrtvých, kteří zemřeli z rozmanitých příčin, genocidní anglo-americké bombardovací nálety nevyjímaje.
3. Většina Židů, kteří zmizeli a pohřešují se, zmizela na územích pod sovětskou, nikoli německou vládou.
4. Většinu Židů, kteří údajně zahynuli, když byli v německých rukou, tvořili ve skutečnosti rozvratníci, partyzáni, špioni, sabotéři a zločinci, případně oběti nešťastných, avšak z mezinárodního hlediska legálních represí.
5. Kdyby existovala sebemenší pravděpodobnost, že nacisté opravdu povraždili šest milionů Židů, světové Židovstvo by požadovalo prostředky k prozkoumání této věci a Izrael by své archívy otevřel historikům. To se nestalo. Naopak jsou pronásledováni a jako antisemité cejchováni všichni, kdo chtějí zveřejnit podvod. Toto pronásledování představuje nejpřesvědčivější důkaz toho, že číslo šest milionů je nesmysl.
6. Židé a sdělovací prostředky využívající tohoto čísla nenabídly ani sebemenší doklady, které by je potvrdily. Židé překrouceně citují Eichmanna a jiné nacisty, aby podložili svá tvrzení.
7. Břímě důkazu, který by opodstatnil číslo šest milionů, leží na těch, kdo vznášejí obvinění, nikoli na obviněných. Talmudisté a bolševici Němce tak zastrašili, že ti platí miliardy, aniž si troufnou vyžadovat důkaz.
8. Skutečnost, že sami židovští vědci mají ve svých odhadech počtu obětí absurdní diskrepance, je pevným dokladem toho, že pro toto obvinění neexistuje žádný vědecký důkaz.

Jsou to body velmi naivní, které v podstatě kdokoli může s trochou snahy bez problémů vyvrátit. Přesto je další generace popíračů vzaly za své a odrážely se od nich k vlastním myšlenkám. Jde o typickou strategii popíračů - co si jeden vybájí, druhý převezme jako dokázaný fakt a třetí již počítá i s vývody druhého - dochází tak k řetězovitému vršení lží, jejichž produktem nemůže být nic jiného, než zase lež. Ovšem popírači mají taktiku, která jejich lžím v očích nezkušeného člověka dodává zdání pravdivosti. Své texty totiž prezentují jako vědecké práce i s citacemi z dokumentů a odkazy na ně, které jsou ovšem zkomoleny, citovány nesprávně a jsou z nich vyvozovány zcela zcestné závěry - ne každý si ovšem příslušné pasáže v citovaných dílech vyhledá (ostatně ne každý k nim má přístup) a zjistí tak, kolik si toho popírač přimyslel a jak pokřiveně daný text interpretoval.

Kniha D.E. Lipstadtové je jednak zajímavým počtením pro historiky, kteří se dozví, jak se rozvíjelo a nabývalo na agresivitě a drzosti hnutí popíračů, jednak textem, který se snaží všechny důležité popíračské argumenty s použitím důkazů vyvrátit a také skvělou školou argumentace: na příkladu popíračů vidíme, jak je možné i z něčeho, co je považováno za nezpochybnitelný fakt, udělat nejenže předmět diskuse - i to zároveň popřít s absencí jakýchkoli důkazů mluvících ve prospěch vlastní teorie. I proto vám ji mohu jen doporučit, k dostání by měla být na pultech knihkupectví a také ve školní knihovně.

Popírání holocaustu

Autorka: Deborah E. Lipstadtová Vydavatel v USA: The Free Press Vydavatel v ČR: Paseka Překladatelé: Jana a Jiří Ogročtí

Počet stran: 352 Výše nákladu: neuvedena Doporučená cena: neuvedena

Hodnocení 70%

Autor článku: Tomáš Krajča
Další články od tohoto autora
Článek zaujal už lidí